Poslední den, který jsme strávili v Rocklands, a tudíž i poslední den s přístupem na internet jsme vám chtěli dodat nejnovější info o našich dobrodružstvích, ale, jak si jistě dokážete představit, ten večer jsme měli na práci něco jiného - a to rozloučit se s Rocklands, posedět s našimi novými známými u ohně a naposledy pokecat. Proto jsem se rozhodl odměnit naše pravidelné čtenáře a napsat poslední příspěvek z domu. Předesílám, že poslední tři dny jsme strávili v Cape Townu, takže nelezci, nechť přeskočí následující odstavec a počtou si něco o tom, co Kapské město nabízí pro normální lidi (kterými občas jsme i my:).
Poslední týden nás pronásledovalo nepříliš dobré počasí. Některým z nás to ale příliš nevadilo - po tolika dnech lezení o sobě dávaly vědět lokty, záda, prsty i kůže. Přesto jsme se ale k lezení dostali - Kuba se nažil sundat pytle, které měl rozvěšeny po celých Rocklands, ale nakonec přelezl úplně nový boldr Pillow Talk 7A+. Michal si užíval lezení co to šlo, jelikož svůj plán už splnil. Já jsem si našel ještě jeden projekt, do kterého jsem se chystal zakousnout a tím byl boldr Go with the flow. Co se týče obtížnosti, někde kolem 7B+ 7C, ale to nehrálo roli - nádherné prostředí v podobě káskád vodopádu a krásné kroky ve stropě s lištovým výlezem snad každého musely přesvědčit, že tenhle problém stojí za to. Nakonec připadl den zkoušení na ráno předposledního dne. Po několika nadějných pokusech mě boldr konečně pustil. Maximální spokojenost a velké díky klukům, kteří se tam se mnou tahali, ačkoli tam neměli co lézt. Kuba se přesouvá na svou stálici Minkie 7B a ačkoli už je na něm vidět znatelná únava, dává perfektní pokusy a Minkie mu o kousek uniká. Snad příště. Den jsme zakončili lezením pěkných lehkých boldrů v Arch Valley a šli na pivo. Poslední den se zúčastňujeme dobrovolnické akce v místní škole - kdo chce, může jet pomáhat. Za zhruba hodinové kopání záhonků na školní zahradě jsme shlédli taneční a pěvecké vystoupení místních dětí, které opravdu stálo za to. Nakonec jsme vybrali i něco málo peněz a ty věnovali ředitelce. Původně měl být ještě fotbal s dětmi, z toho ale kvůli deště sešlo. Odpoledne však nestálo za moc - zkráceně déšť a četba. Přesto mi to nedá a na večer seberu boldrmatku a mezi sprškami deště běžím do oblasti nad kempem - zde se daří 7B+ a 7B Elipsis - doporučuju každému. Kuba nakonec taky dojde a myslím, že to lezení ještě stálo za to.
Poslední tři dny trávíme v Cape townu. Rozhodujeme se pro ubytování pod Cape townem, blízko Mysu Dobré naděje - turistické městečko Simmonstown s krásnými plážemi. Veleryby, které vidíme z cesty už nás ani nepřekvapují, ale paviáni, kteří nám skáčou po střeše domku a za okny, to jsme ještě neviděli. První den se jedeme podívat na samotný Mys Dobré naděje. Procházíme se po exponovaných cestičkách na útesech vysoko nad oceánem a představujeme si, jakou měl asi Bartolomeo Dias radost, když mohl konečně odbočit k Indii. Jsou tady pozůstatky bunkrů z 2. Světové války, krásný rozhled a nejčistší vzduch v téhle oblasti.
Další den je škaredě a tak odkládáme Stolovou horu na zítřek a jdeme se podívat na tučňáky, kteří zde žijí ve volné přírodě. Ani moc nevím, co bych k tomu napsal - leží, spí, sem tam se nějaký prokolébá kolem - prostě tučňáci.
Poslední den vyklízíme domeček a jedeme se podívat na Stolovou horu, která se vypíná nad centrem Cape townu. Ten den zrovna nefunguje lanovka a tak musí Michal šlapat pěkně pěšky s námi. Je to kratší, ale hodně prudký výstup. Nahoře je ale krásný výhled na všechny strany. Na samotný Cape town, oceán atd. Docela se divíme, kdo všechno nahoru dokázal vyšlapat a potkáváme prvního a posledního čecha v Africe - studentku z Havířova. Poté jedeme na letiště, kde se musíme rozloučit s naším věrným broukem. Je to nejlepší auto na světě! I přes všechny maličkosti nás všude dovezl, čemuž snad nikdo, včetně samotných lidíu půjčovny, nevěřil.
Večer trávíme na letišti a pak nás čeká 11 hodinový let strávený u filmů, nespočtu Heinekenů a jídla. Ale to už opuštíme JAR. Doufáme však, že ne naposled.
