Sbohem Rocklands + návštěva Cape Townu

Poslední den, který jsme strávili v Rocklands, a tudíž i poslední den s přístupem na internet jsme vám chtěli dodat nejnovější info o našich dobrodružstvích, ale, jak si jistě dokážete představit, ten večer jsme měli na práci něco jiného - a to rozloučit se s Rocklands, posedět s našimi novými známými u ohně a naposledy pokecat. Proto jsem se rozhodl odměnit naše pravidelné čtenáře a napsat poslední příspěvek z domu. Předesílám, že poslední tři dny jsme strávili v Cape Townu, takže nelezci, nechť přeskočí následující odstavec a počtou si něco o tom, co Kapské město nabízí pro normální lidi (kterými občas jsme i my:).
Poslední týden nás pronásledovalo nepříliš dobré počasí. Některým z nás to ale příliš nevadilo - po tolika dnech lezení o sobě dávaly vědět lokty, záda, prsty i kůže. Přesto jsme se ale k lezení dostali - Kuba se nažil sundat pytle, které měl rozvěšeny po celých Rocklands, ale nakonec přelezl úplně nový boldr Pillow Talk 7A+. Michal si užíval lezení co to šlo, jelikož svůj plán už splnil. Já jsem si našel ještě jeden projekt, do kterého jsem se chystal zakousnout a tím byl boldr Go with the flow. Co se týče obtížnosti, někde kolem 7B+ 7C, ale to nehrálo roli - nádherné prostředí v podobě káskád vodopádu a krásné kroky ve stropě s lištovým výlezem snad každého musely přesvědčit, že tenhle problém stojí za to. Nakonec připadl den zkoušení na ráno předposledního dne. Po několika nadějných pokusech mě boldr konečně pustil. Maximální spokojenost a velké díky klukům, kteří se tam se mnou tahali, ačkoli tam neměli co lézt. Kuba se přesouvá na svou stálici Minkie 7B a ačkoli už je na něm vidět znatelná únava, dává perfektní pokusy a Minkie mu o kousek uniká. Snad příště. Den jsme zakončili lezením pěkných lehkých boldrů v Arch Valley a šli na pivo. Poslední den se zúčastňujeme dobrovolnické akce v místní škole - kdo chce, může jet pomáhat. Za zhruba hodinové kopání záhonků na školní zahradě jsme shlédli taneční a pěvecké vystoupení místních dětí, které opravdu stálo za to. Nakonec jsme vybrali i něco málo peněz a ty věnovali ředitelce. Původně měl být ještě fotbal s dětmi, z toho ale kvůli deště sešlo. Odpoledne však nestálo za moc - zkráceně déšť a četba. Přesto mi to nedá a na večer seberu boldrmatku a mezi sprškami deště běžím do oblasti nad kempem - zde se daří 7B+ a 7B Elipsis - doporučuju každému. Kuba nakonec taky dojde a myslím, že to lezení ještě stálo za to.

Poslední tři dny trávíme v Cape townu. Rozhodujeme se pro ubytování pod Cape townem, blízko Mysu Dobré naděje - turistické městečko Simmonstown s krásnými plážemi. Veleryby, které vidíme z cesty už nás ani nepřekvapují, ale paviáni, kteří nám skáčou po střeše domku a za okny, to jsme ještě neviděli. První den se jedeme podívat na samotný Mys Dobré naděje. Procházíme se po exponovaných cestičkách na útesech vysoko nad oceánem a představujeme si, jakou měl asi Bartolomeo Dias radost, když mohl konečně odbočit k Indii. Jsou tady pozůstatky bunkrů z 2. Světové války, krásný rozhled a nejčistší vzduch v téhle oblasti.
Další den je škaredě a tak odkládáme Stolovou horu na zítřek a jdeme se podívat na tučňáky, kteří zde žijí ve volné přírodě. Ani moc nevím, co bych k tomu napsal - leží, spí, sem tam se nějaký prokolébá kolem - prostě tučňáci.
Poslední den vyklízíme domeček a jedeme se podívat na Stolovou horu, která se vypíná nad centrem Cape townu. Ten den zrovna nefunguje lanovka a tak musí Michal šlapat pěkně pěšky s námi. Je to kratší, ale hodně prudký výstup. Nahoře je ale krásný výhled na všechny strany. Na samotný Cape town, oceán atd. Docela se divíme, kdo všechno nahoru dokázal vyšlapat a potkáváme prvního a posledního čecha v Africe - studentku z Havířova. Poté jedeme na letiště, kde se musíme rozloučit s naším věrným broukem. Je to nejlepší auto na světě! I přes všechny maličkosti nás všude dovezl, čemuž snad nikdo, včetně samotných lidíu půjčovny, nevěřil.
Večer trávíme na letišti a pak nás čeká 11 hodinový let strávený u filmů, nespočtu Heinekenů a jídla. Ale to už opuštíme JAR. Doufáme však, že ne naposled.

Sassies a bažina beznaděje

V pátek jsmě měli opět napilno. S naším závodním speciálem jsme zavítali do jedné z odlehlejších oblastí jménem Sassies. Z různých zdrojů jsme se dozvěděli, že cesta do Sassies jen pro tvrdé chlapy. Říkali něco o písku a velkém kopci.  Přestože jsme museli jednou tlačit a obětovat některé kusy podvozku, jsme se nahoru dostali. Odměnou nám bylo několik krásných, ale pro nás nedosažitelných boldrů. Kuba zkoušel boldr Springbok, pro který bylo jklíčové dynamp (skok) ve čtyřech metrech nad zemí. Když se po jednom skoro podařeném pokusu odporoučel na zem po zádech, si začal zpívat píseň "Falling slowly" od Hansarda a Irglové. Dalším pokusem k naší úlevě madlo udržel a 7B bylo doma. Já a Michal, kteří máme doma přítelkyně, jsme si uvědomili svou důležitost a proto jsme si tento boldr odepřeli. Potom jsem třepnul "Petit hueco dans Rocklands" 7B, což byla taková středně dlouhá višňovská cesta. Na závěr Michal učinil prvopřelez pěkného boldříku, který nazval "Pneumatický kladivo". 

Další den nás probudil déšť. Chvíli jsme fingovali zklamání z toho, že nemůžeme lézt a potom jsme zalehli ke svým knížkám. Odpoledne jsme se vydali na misi s místníma bouchačema, kteří šli na jeden z místních projektů. Prvopřelezy je zde možné dělat úplně všude, i kousek od kempu. 

Kuba má narozeniny

Ahoj, dnes jen krátce – události posledních dní nebyly moc významné, snad kromě jedné – Kubových narozenin. Ale vše popořadě. Po našem úspěšném dnu se kluci rozhodli, že využijí ranních chladných taplot a půjdou vyzkoušet Minkie 7B. Poté jsme měli vyrazit do oblasti, kde jsme ještě nebyli – The Sassies. Kluci ale přišli a oznámili mi, že si dnes dávají rest. Neměl jsem na vybranou a musel jsem se pustit do boldru nedaleko kempu – Born into struggle 7B plus. Vyplatí se to a další boldr je v kapse. Poté uděláme nezvykle velký nákup. Rozděláváme ohniště a zveme všechny místní na dort a tzv. Mikeburgery – Michalův majstrštyk. Myslím, že takovou oslavu ještě neměl. Sešli se zde francouzi, američan, kanaďani, brit, singapurci (!), němci, andořan a samozřejmě místní. S alkoholem se samozřejmě krotíme, ale i to málo, které jsme požili zapřičiňuje nepochopitelnou malátnost a ranní podivný pocit. Náš plán na dnešní výlet bere za své a my ho trávíme v kempu provozováním činností nenáročných na přemýšlení a pohyb. Zítra snad konečně vyjde Sassies. Mějte se tam v česku krásně, za chvíli už z té Afriky přijedeme.

Africká mise slaví úspěch!

Dnes byl vyjímečně úspěšný den. Jelikož jsme včera měli restday, vydali jsme se pokoušet naše projekty. Hned ráno padla volba na Fields of Joy, kde se nachází Michalovo dlouho odolávající 7B Dirty Lies. Již v prvním pukusu, který je více méně rozlézací naznačuje, že forma je (byla a bude). Dalším Dirty Lies s přehledem vylézá. Ukázalo se, že předchozí dny pokusování se opravdu vyplatily a Michalovo první 7B je v kapse! Potom se přesouváme na Dihedral boulders a můj projekt Jaws 7C. Trochu pozměňuju software – místo řešení klíčového kroku přes přídrž volím nekompromisní dynamo do madla. Po několika pokusech Jaws pouští – moje první 7C. Bohužel si trochu morduju kůži, ale oběť za 7C je to malá.
Dalším pozitivem je, že Kuba už zase leze. Jak sám říká, prst už ho moc nebolí. Doufáme, že to tak vydrží. Od vychlazeného piva vás všechny zdravíme z Rocklands!
P.S. Fotky z přelezů nemáme, ale vše je zachyceno na video. Premiéra v průběhu září v Le Bloku!

Projekty a Rhino!

Zdravíme naše pravidelné čtenáře. Další rychlé zprávy o přelezech a zážitcích. První den po restu jsme se hned ráno vydali na mnou dosud nevylezené 7B. Po pár pokusech padám v závěrečném madlu ve výlezu a v pětiminutovém sprostém monologu sděluji že jsem připraven se pro změnu vydat na Adamův projekt ¨The Jaws 7C do oblasti Dihedral. Malá oblast nad kempem, s krásným výhledem a těžkými bouldry. Po rozlezu tam Adam pošle jedno 7A a jde se třepat do projektu. Později odpoledne jdeme ještě jednou na můj projekt abych ze sebe vydal poslední zbytky energie. Adam v jeskyni zkoušel 7C+ ale v podstatě jen ošahával chyty ze země (morpho). Druhý den nás čekala oblast Roadside kterou jsme navštívili hned druhý lezecký den po příjzdu. S Adamem přelézáme zapytlené 6C po lištách a hodně hodně vysokým výlezem po madlech. Potom se ještě Adam proběhl v jednom 7A, pár kráte zkusil a přelezl The secret of olive's 7B s výrazným silovým krokem přes stiskáč (typický krok z boldrovky), ve kterém se před čtrnácti dny ani nehnul. Poté se opět zatřepal a ošahal chyty v brutálním 7C a razili jsme zpět. Cesta vede kolem již dříve zmíněnéhno bouldru Rhino 7B+. Razíme tedy k němu a jak jinak Adam ho přelézá třetím pokusem. Já tento den moc nelezl, jelikož si na mně výkony včerejšího dne vybraly daň. Kuba neleze už 6tým dnem (má zvětšený prostředníček pravé ruky a nevěří našemu tvrzení že mu zesílil).

Dnes máme rest a ten probíhá jako všechny předešlé: snídaně-odjezd do města-nákup-zpět-jídlo-čtení-hakys-čtení-hakys-internet-hakys-čtení-vytoužené vaření (dnes máme v menu kuřecí setehna s bramborem + piva) na dva dny se loučíme z ráje jménem Afrika...

Pobreží Pacifiku - Lambert's Bay

Pokud jste doted cetli náš blog a vubec jste nerozumeli podivným výrazum a zmeti císel, ted budete za svou trpelivost
odmeneni. Po neuveritelné tri dny jsme to vydrželi bez lezení a vydali jsme se zkoumat krásy Jihoafrické republiky. Duvod
byl jednoduchý - byli jsme tak unaveni, že jsme už nemohli dál. Kluci trpeli predevším na prolezenou kuži a me samotného
bolely ruce jako kdybych celý den házel uhlí. Nabalili jsme tedy našeho ostríleného brouka a vydali jsme se na šedesátikilmetrovou
pout do mestecka Lamberts Bay. Milá paní v infocentru nám našla krásné a levné ubytování, a tak bylo naše rozhodování zda spát v kempu ci v domecku
spíše jen formální. Za dve noci chtela milá stará paní pouhých 700 randu (cca 1900 kc). Jaké bylo naše nadšení, když jsme po dvou týdnech
v divocine spatrili veci jako sporák, toustovac, mikrovlnku ci vanu. A co víc! Mohli jsme je používat! Zcela neuveritelné! A to nemluvím
o cisté mekké posteli. Tím ovšem božská potešení tohoto ráje neskoncila. Nakoupili jsme si piva a maso ve všudyprítomném Sparu
a udelali si barbecue v malém krbu za domem.
Co nás nadchlo ješte více byl oceán okolo. Nejdríve jsme se vydali do obrovské ptací kolonie tzv. "Bird Island". Tolik ptáku najednou jsme
ješte nevideli. Ješte vetší zážitek jsme si odnesli z procházky po pláži. Slovo pláž zde ale znamená kilometry a kilometry panenského bíleho
písku, který obzvlášt ted, mimo sezónu, neokupovali žádní plážoví povaleci. Trochu dál od mestecka jsme spatrili tulene a zanedlouho
také skotacící delfíny, kterí si hráli ani ne 50 metru od nás. I když nejsme žádní nadšenci do zoologie, tohle nás opravdu dostalo.
Vracíme se domu a kluci berou fotáky a vrací se zpet. Já chvíli rozjímám nad chutnými toasty a potom se rozhodnu, že si pujdu zabehat za nimi.
Už zdálky me informují, že videli velrybu a tak se rychle bežím podívat. A skutecne. JE tam, stríká vodu a delá všechno co byste od velryby
cekali. Jsem nadšen.
Zbytek casu trávíme nad jihoafrickými telenovelami, které dávají od rána do vecera a to doslova. O to víc jsme nadšeni,
když se v televizi objeví Cameron Diaz, takže sledujeme a príležitostne si s ní povídáme. Ano, naše drahé polovicky, už se na vás velmi tešíme.

I pres všechny radosti uplynulých dnu se tešíme na zítrejší lezení. Nemužeme si proste pomoct.

Fotky z naseho vyletu do LB jsou ve slozce Afrika 4

P.S. Notepad mi nejak smazal vsechny hacky. Omlouvame se:)

Sedmý a osmý lezecký den

Ahoj tady opět Adam. Dnes jsme měli poslední lezecký den před velkým resteme, ve kterém plánujeme podívat se po okolí. Počítáme s tím, že budeme mít asi tří denní pauzu a pak na to zase vlítnem. Ještě úplně nevíme, kam se pojedeme podívat – váháme mezi výletem k Atlantiku a národním parkem Tangwa-Karoo, který je nedaleko odsud.

Po Rockstocku jsme se opět vrhli na lezení. Zopakovali jsme si skvělé Fields of Joy, kde se mi hned ze začátku podařilo 7B Dirty lies, které už předtím vylezl Kuba. Kdo má rád atletické lezení ve stropě, přišel by si na své – paty, špičky, „hueca“ jak se říká velkým okrouhlým dírám atd. Michal v tom v průběhu dne dává skvělé pokusy a pádá ve výlezu ze stropu. Paradoxni je, že zrovna Michal si vybral vytrvalostní boldr ve stropu. No co k tomu dodat. Mi se daří další 7B Maniac, což je jasný kandidát na nejhezčí 7B v oblasti (teda aspoň pro mě). Myslím, že už jsem o něm psal někdy dříve. Kuba se trápí v těžkém prvním kroku, který mu vůbec nejde, ale zbytek dává v klidu. Dnes asi není jeho den. Ještě přidáváme jedno nádherné 7A+, kde se hecujeme s kámošema z Praetorie a tím náš den končí.

Dnes jsme se vydali opět do Pakhuis Pass. Je třeba dodat, že poslední dny se dost ochladilo a obzvlášť včera se teplota pohybovala kolem 10°C. Dnes se oteplilo, ale zato foukal v sedle pořádný vítr, který to vynahradil. Ideální podmínky na bouldering. Vydali jsme se na osamělý kámen Rhino, který je vidět už z cesty. Na něj vede stejnojmenný boldr 7B plus, kde jsme opět potkali Paula Robinsona. Zdálo se, že se chystá na Monkey wedding tak uvidíme, jak to dopadlo. My jsme se přesunuli do oblasti Roadcrew, kde jsou nádherné bouldry. Je to oblast plná pěkných věcí. Já už jenom zkouším nádheru Ulaan Baatar 7B a Michal něco lehčího, ale jsme nepopsatelně unavení. Lezení zde je opravdu super fyzické. Zdá se mi, že mě ruce ještě nikdy tak nebolely. Ještě jsem zapomněl dodat, že Kuba dnes nelezl, má něco s prstem. Doufáme, že to bude v pohodě a po restu na to zas vlítne.

Já se určitě vrátím na Rhino. Doufám jenom,  že seženu více boldrmatek.

Tak zatím ahoj pozdravujeme všechny kamarády, rodinné příslušníky, přítelkyně a ostatní. Doufáme, že příště přineseme report z nějakého fajn výletu, ať si počtou i ne-lezci.