Sassies a bažina beznaděje

V pátek jsmě měli opět napilno. S naším závodním speciálem jsme zavítali do jedné z odlehlejších oblastí jménem Sassies. Z různých zdrojů jsme se dozvěděli, že cesta do Sassies jen pro tvrdé chlapy. Říkali něco o písku a velkém kopci.  Přestože jsme museli jednou tlačit a obětovat některé kusy podvozku, jsme se nahoru dostali. Odměnou nám bylo několik krásných, ale pro nás nedosažitelných boldrů. Kuba zkoušel boldr Springbok, pro který bylo jklíčové dynamp (skok) ve čtyřech metrech nad zemí. Když se po jednom skoro podařeném pokusu odporoučel na zem po zádech, si začal zpívat píseň "Falling slowly" od Hansarda a Irglové. Dalším pokusem k naší úlevě madlo udržel a 7B bylo doma. Já a Michal, kteří máme doma přítelkyně, jsme si uvědomili svou důležitost a proto jsme si tento boldr odepřeli. Potom jsem třepnul "Petit hueco dans Rocklands" 7B, což byla taková středně dlouhá višňovská cesta. Na závěr Michal učinil prvopřelez pěkného boldříku, který nazval "Pneumatický kladivo". 

Další den nás probudil déšť. Chvíli jsme fingovali zklamání z toho, že nemůžeme lézt a potom jsme zalehli ke svým knížkám. Odpoledne jsme se vydali na misi s místníma bouchačema, kteří šli na jeden z místních projektů. Prvopřelezy je zde možné dělat úplně všude, i kousek od kempu. 

Kuba má narozeniny

Ahoj, dnes jen krátce – události posledních dní nebyly moc významné, snad kromě jedné – Kubových narozenin. Ale vše popořadě. Po našem úspěšném dnu se kluci rozhodli, že využijí ranních chladných taplot a půjdou vyzkoušet Minkie 7B. Poté jsme měli vyrazit do oblasti, kde jsme ještě nebyli – The Sassies. Kluci ale přišli a oznámili mi, že si dnes dávají rest. Neměl jsem na vybranou a musel jsem se pustit do boldru nedaleko kempu – Born into struggle 7B plus. Vyplatí se to a další boldr je v kapse. Poté uděláme nezvykle velký nákup. Rozděláváme ohniště a zveme všechny místní na dort a tzv. Mikeburgery – Michalův majstrštyk. Myslím, že takovou oslavu ještě neměl. Sešli se zde francouzi, američan, kanaďani, brit, singapurci (!), němci, andořan a samozřejmě místní. S alkoholem se samozřejmě krotíme, ale i to málo, které jsme požili zapřičiňuje nepochopitelnou malátnost a ranní podivný pocit. Náš plán na dnešní výlet bere za své a my ho trávíme v kempu provozováním činností nenáročných na přemýšlení a pohyb. Zítra snad konečně vyjde Sassies. Mějte se tam v česku krásně, za chvíli už z té Afriky přijedeme.

Africká mise slaví úspěch!

Dnes byl vyjímečně úspěšný den. Jelikož jsme včera měli restday, vydali jsme se pokoušet naše projekty. Hned ráno padla volba na Fields of Joy, kde se nachází Michalovo dlouho odolávající 7B Dirty Lies. Již v prvním pukusu, který je více méně rozlézací naznačuje, že forma je (byla a bude). Dalším Dirty Lies s přehledem vylézá. Ukázalo se, že předchozí dny pokusování se opravdu vyplatily a Michalovo první 7B je v kapse! Potom se přesouváme na Dihedral boulders a můj projekt Jaws 7C. Trochu pozměňuju software – místo řešení klíčového kroku přes přídrž volím nekompromisní dynamo do madla. Po několika pokusech Jaws pouští – moje první 7C. Bohužel si trochu morduju kůži, ale oběť za 7C je to malá.
Dalším pozitivem je, že Kuba už zase leze. Jak sám říká, prst už ho moc nebolí. Doufáme, že to tak vydrží. Od vychlazeného piva vás všechny zdravíme z Rocklands!
P.S. Fotky z přelezů nemáme, ale vše je zachyceno na video. Premiéra v průběhu září v Le Bloku!

Projekty a Rhino!

Zdravíme naše pravidelné čtenáře. Další rychlé zprávy o přelezech a zážitcích. První den po restu jsme se hned ráno vydali na mnou dosud nevylezené 7B. Po pár pokusech padám v závěrečném madlu ve výlezu a v pětiminutovém sprostém monologu sděluji že jsem připraven se pro změnu vydat na Adamův projekt ¨The Jaws 7C do oblasti Dihedral. Malá oblast nad kempem, s krásným výhledem a těžkými bouldry. Po rozlezu tam Adam pošle jedno 7A a jde se třepat do projektu. Později odpoledne jdeme ještě jednou na můj projekt abych ze sebe vydal poslední zbytky energie. Adam v jeskyni zkoušel 7C+ ale v podstatě jen ošahával chyty ze země (morpho). Druhý den nás čekala oblast Roadside kterou jsme navštívili hned druhý lezecký den po příjzdu. S Adamem přelézáme zapytlené 6C po lištách a hodně hodně vysokým výlezem po madlech. Potom se ještě Adam proběhl v jednom 7A, pár kráte zkusil a přelezl The secret of olive's 7B s výrazným silovým krokem přes stiskáč (typický krok z boldrovky), ve kterém se před čtrnácti dny ani nehnul. Poté se opět zatřepal a ošahal chyty v brutálním 7C a razili jsme zpět. Cesta vede kolem již dříve zmíněnéhno bouldru Rhino 7B+. Razíme tedy k němu a jak jinak Adam ho přelézá třetím pokusem. Já tento den moc nelezl, jelikož si na mně výkony včerejšího dne vybraly daň. Kuba neleze už 6tým dnem (má zvětšený prostředníček pravé ruky a nevěří našemu tvrzení že mu zesílil).

Dnes máme rest a ten probíhá jako všechny předešlé: snídaně-odjezd do města-nákup-zpět-jídlo-čtení-hakys-čtení-hakys-internet-hakys-čtení-vytoužené vaření (dnes máme v menu kuřecí setehna s bramborem + piva) na dva dny se loučíme z ráje jménem Afrika...

Pobreží Pacifiku - Lambert's Bay

Pokud jste doted cetli náš blog a vubec jste nerozumeli podivným výrazum a zmeti císel, ted budete za svou trpelivost
odmeneni. Po neuveritelné tri dny jsme to vydrželi bez lezení a vydali jsme se zkoumat krásy Jihoafrické republiky. Duvod
byl jednoduchý - byli jsme tak unaveni, že jsme už nemohli dál. Kluci trpeli predevším na prolezenou kuži a me samotného
bolely ruce jako kdybych celý den házel uhlí. Nabalili jsme tedy našeho ostríleného brouka a vydali jsme se na šedesátikilmetrovou
pout do mestecka Lamberts Bay. Milá paní v infocentru nám našla krásné a levné ubytování, a tak bylo naše rozhodování zda spát v kempu ci v domecku
spíše jen formální. Za dve noci chtela milá stará paní pouhých 700 randu (cca 1900 kc). Jaké bylo naše nadšení, když jsme po dvou týdnech
v divocine spatrili veci jako sporák, toustovac, mikrovlnku ci vanu. A co víc! Mohli jsme je používat! Zcela neuveritelné! A to nemluvím
o cisté mekké posteli. Tím ovšem božská potešení tohoto ráje neskoncila. Nakoupili jsme si piva a maso ve všudyprítomném Sparu
a udelali si barbecue v malém krbu za domem.
Co nás nadchlo ješte více byl oceán okolo. Nejdríve jsme se vydali do obrovské ptací kolonie tzv. "Bird Island". Tolik ptáku najednou jsme
ješte nevideli. Ješte vetší zážitek jsme si odnesli z procházky po pláži. Slovo pláž zde ale znamená kilometry a kilometry panenského bíleho
písku, který obzvlášt ted, mimo sezónu, neokupovali žádní plážoví povaleci. Trochu dál od mestecka jsme spatrili tulene a zanedlouho
také skotacící delfíny, kterí si hráli ani ne 50 metru od nás. I když nejsme žádní nadšenci do zoologie, tohle nás opravdu dostalo.
Vracíme se domu a kluci berou fotáky a vrací se zpet. Já chvíli rozjímám nad chutnými toasty a potom se rozhodnu, že si pujdu zabehat za nimi.
Už zdálky me informují, že videli velrybu a tak se rychle bežím podívat. A skutecne. JE tam, stríká vodu a delá všechno co byste od velryby
cekali. Jsem nadšen.
Zbytek casu trávíme nad jihoafrickými telenovelami, které dávají od rána do vecera a to doslova. O to víc jsme nadšeni,
když se v televizi objeví Cameron Diaz, takže sledujeme a príležitostne si s ní povídáme. Ano, naše drahé polovicky, už se na vás velmi tešíme.

I pres všechny radosti uplynulých dnu se tešíme na zítrejší lezení. Nemužeme si proste pomoct.

Fotky z naseho vyletu do LB jsou ve slozce Afrika 4

P.S. Notepad mi nejak smazal vsechny hacky. Omlouvame se:)

Sedmý a osmý lezecký den

Ahoj tady opět Adam. Dnes jsme měli poslední lezecký den před velkým resteme, ve kterém plánujeme podívat se po okolí. Počítáme s tím, že budeme mít asi tří denní pauzu a pak na to zase vlítnem. Ještě úplně nevíme, kam se pojedeme podívat – váháme mezi výletem k Atlantiku a národním parkem Tangwa-Karoo, který je nedaleko odsud.

Po Rockstocku jsme se opět vrhli na lezení. Zopakovali jsme si skvělé Fields of Joy, kde se mi hned ze začátku podařilo 7B Dirty lies, které už předtím vylezl Kuba. Kdo má rád atletické lezení ve stropě, přišel by si na své – paty, špičky, „hueca“ jak se říká velkým okrouhlým dírám atd. Michal v tom v průběhu dne dává skvělé pokusy a pádá ve výlezu ze stropu. Paradoxni je, že zrovna Michal si vybral vytrvalostní boldr ve stropu. No co k tomu dodat. Mi se daří další 7B Maniac, což je jasný kandidát na nejhezčí 7B v oblasti (teda aspoň pro mě). Myslím, že už jsem o něm psal někdy dříve. Kuba se trápí v těžkém prvním kroku, který mu vůbec nejde, ale zbytek dává v klidu. Dnes asi není jeho den. Ještě přidáváme jedno nádherné 7A+, kde se hecujeme s kámošema z Praetorie a tím náš den končí.

Dnes jsme se vydali opět do Pakhuis Pass. Je třeba dodat, že poslední dny se dost ochladilo a obzvlášť včera se teplota pohybovala kolem 10°C. Dnes se oteplilo, ale zato foukal v sedle pořádný vítr, který to vynahradil. Ideální podmínky na bouldering. Vydali jsme se na osamělý kámen Rhino, který je vidět už z cesty. Na něj vede stejnojmenný boldr 7B plus, kde jsme opět potkali Paula Robinsona. Zdálo se, že se chystá na Monkey wedding tak uvidíme, jak to dopadlo. My jsme se přesunuli do oblasti Roadcrew, kde jsou nádherné bouldry. Je to oblast plná pěkných věcí. Já už jenom zkouším nádheru Ulaan Baatar 7B a Michal něco lehčího, ale jsme nepopsatelně unavení. Lezení zde je opravdu super fyzické. Zdá se mi, že mě ruce ještě nikdy tak nebolely. Ještě jsem zapomněl dodat, že Kuba dnes nelezl, má něco s prstem. Doufáme, že to bude v pohodě a po restu na to zas vlítne.

Já se určitě vrátím na Rhino. Doufám jenom,  že seženu více boldrmatek.

Tak zatím ahoj pozdravujeme všechny kamarády, rodinné příslušníky, přítelkyně a ostatní. Doufáme, že příště přineseme report z nějakého fajn výletu, ať si počtou i ne-lezci.

 

Rockstock

Roickstock proběhl a tak tady mám čerstvé zprávy. Za 100 randů jsme měli vstupné I s jídlem takže jsme předtím ani příliž nevečeřeli, abychom jim poté mohli pořádně vyjíst stoly. Hudba se nesla na vlnách Drum&bass, takže pro nás rockery docela nuda.  Když odstartovali žranici, dostali jsme se v řadě poměrně dopředu. Paní „kuchařky“ nam nakládaly talíře pečeným selátkem,  grilovanýma klobásama a kuřecím, velkýma sladkýma bramborama a nakonec byly mísy s bramborovým   a s těstovinovým salátem. S úsměvem jsme si šli nacpávat pupky.  Poznámka redaktora: vše bylo sladké a málo okořeněné.  S plnými břichy jsme se začali věnovat popíjení místních alkoholických nápojů a konverzaci s ostatními lezni u ohně. Vyvrcholením večera byla soutěž „air guitar“ kde jednotliví soutěžící na jimi zvolenou hudbu předváděli nejrůznější kreace. Bohužel jsme se nepřihlásili jinak bychom určitě vyhráli :-) jak jinak.

Aktuální stav: sedíme pod přístřekem u ohně a venku fuči vydatný vítr. Kde je Kuba? Nevíme ! Ve svém stanu přezdívaným létající cirkus už nejspíš plachtí nekde nad Mozambikem. Zítra se má podle místních šamanů už počasí zlepšit, takže lezení nejspíše proběhne podle plánu.

 

Hvězdný deník č.07072010-69S

Ahoj tady opět rádio Afrika. Pro tento vstup jsme si pro Vás připravili komentáře k našim čerstvým zážitkům z posledních dvou lezeckých dní. První den po restu jsme navštívili oblast 8 Days Rain, kde nás přivítala vyprahlá poušť a v ní poházené šutry. Hned při příjezdu jsme si všichni splnili náš dětský sen, protože jsme potkali  Paula Robinsona a Kuba s ním dokonce prohodil i pár vět. Paul nám poradil nějaké bouldříky na rozehřátí a jedno parádní V5. Jde vidět, že to má v malíku jelikož všechny cesty co nám poradil byly super cool.  Adam i Kuba V5 po krátkém krokování dávají a já se v tom trošku plácal. Pak jsme sešli k proslavenému bouldru Derailed (8B+) kde jsme všichni prvním pokusem poslali jedno  krásné V5. Potkali jsme tam známé z Praetorie a s nima se vydali hledat jednu slibně vypadající, ale docela zapadlou oblast. Docela dost zapadlou oblast. Hodinu jsme bloudili po poušti v 30 stupních. Nakonec se povedlo a nám se ukázaly parádní linie. V krátké chvilce tam všichni posíláme jedno zajímavé 7A.  Poté následovalo jedno 7B a 7B+ (pry lehčí) v podání Adama. Kuba to ma na spadnutí. Tímhle jsme zakončili den.

 V noci nás probudili paviáni, kteří navštívili okolí našeho stanu. Kuba tvrdí že to byli dva samci a pářili se. Mně přišlo že něco lovili a podle řevu se jim to povedlo. Čert ví.

Druhý den po snídani vyrážíme do sektoru Plateau, který je hned vedle kempu a ve kterém jsme byli hned první lezecký den. Po rozlezu zoušíme s Adamem Poison Dwarf 7B. Jak jinak pošle to tam na pár pokusů. Já se opět plácám (uvidíme za týden). Potom putujem na krásný boulder Minki 7B. Naprosto orgastické lezení. Pohodový nástup, pak nabrat bočáky ve stropě, zatančit s nohama a přes brutální fix do obrovského spoďáku. Po docelá dlouhé době se nám povedlo naprogramovat software a Adam se protřepal až nahoru. Kuba opět na spadnutí a já mám nakrokováno. Na chvíli jsme ještě zaskočili kouknout na bouldry do Arch Valley. Krásné věci akorát ve všem jsou bolavé lišty.Při pohledu na svých deset krvavých bifteků (prstů) jsme všichni akorát povzdechli a otočili se na patě.  Prodloužený rest příjde vhod. Večer nás čeká ještě mimořádná akcička Rockstock. Nikdo netušíme co to je, tak zážitky napíšeme asi až zítra.

Field of joy and Fortress

Tak a je tu dalsi rest a tudiz dalsi zaznam do naseho blogu. Myslim, ze casteji psat nebudem asi zvladat, ledaze by se stalo neco mimoradneho. Kdyz lezeme, tady plynou jako o zavod a za chvili uz budeme tyden na ceste. Za tu dobu jsme stihli navstivit pouhe ctyri oblasti, pricemz pocitame, ze jich je asi jeste trikrat vice. Do nekterych se ale urcite vratime.

Jedna z nich je Fields of Joy, kterou jsme navstivili predevcirem. Nachazi se asi ctrthodiny chuze od naseho stanu. Pro nas to byl naprosty ideal, protoze jsme tam nasli spoustu nadhernych 7A a 7B. Kuba hned vybouchal dalsi 7B Dirty lies. Je to asi sestimetrovy stropovy boulder, kde je problemem spise vytrvalost a vylez na konci. Zda se, ze Kubovi tyhle ultra previsle veci pujdou a cekame jen, az si najde podobne 7C v tomhle stylu. Mi se konecne podarilo solidni 7A – silovy vylez z previsu do kolme stenky s oblinama. Zda se ze me a Kubovi sedi uplne jiny styl lezeni. Michal dava 6Ccka a krokuje Dirty lies. Ze by jeho prvni budouci 7B? Uvidime. Ja se zamiluju do nadherneho 7B Maniac. Dlouhe kroky po oblinach v previse zakoncene masivnim skokem do madla. Jasny kandidat na TDTB. Den koncime absolutne zniceni a obavame se, co bude s nasimi prsty zitra.

Je opravdu vedro a tak se ptame mistniho campmastera Chryse, kde najdeme chlad a dobre podminky. Posila nas do oblasti Fortress, ktera se nachazi v prusmyku mezi nasim kempem a mesteckem Clanwilliam stejne jako Roadside. O Brouka uz nemame strach i kdyz pod vrcholem vetsinou dychavicne jede jen na dvojku. Po narocnem vystupu na Fortress zjistujeme, ze tu jsou krasne boldry, akorat vsechny kolem 8B. Chrys asi nepocital, ze jsme takovi looseri. Potkavame borce z Fontainebleau, ktery tady drti 8B a ukazuje nam aspon nejake 7A, ktere je pro zmenu po listach a v kolmem. Lezeni je tady opravdu fyzicke. Jenom se bojime, co se stane z Kuby, ktery ma svaloviny az moc. Mezi nim a Michalem se citim jako mala suska.

Dnes mame rest a opet nakupujeme v Clanwilliamu. Je pravda, ze tady v kempu jsme trochu izolovani od mistni kultury, takze v mestecku me opet fascinuji mistni lide. Je to jako z nejakeho dokumentu, lidi tady chodi s deckama podel silnici nebo jen tak cekaji na projizdejici auta. Ale samotne mesto je normalni civilizace s policii, nemocnici atd. Obchod se nam zda mirne drazsi nez u nas, tak nevim kde na to berou. Taky tady potkavame roztodivnou faunu. Krome opic, o kterych jsem se zminoval, jsme potkali na ceste zpet napriklad hyenu a supy, kteri ji okusovali. V kempu se pasou ovce, coz je docela normalni ale potkali jsme I zelvu, tak nevim, kde se tady vzala. To bude pro dnesek vse, obed uz je hotov.

Prime zpravodajstvi z Afriky – Renca od Michala dnes vylezla na Elbrus.

Kdyz nam budete chtit neco vzkazat, napiste komentar, jsme vdecni za kazde zpravy z domova.

Mejte se Adam, Michal a Kuba

P.S. Jean – Michel dneska neprisel

A hlavně přidali jsme další fotky !!!!

Roadside a rest

Mame prvni rest tak napisu zase neco o tom, jak se tu mame. Mistnak, ktereho jsme potkali prvni den nas vcera vzal do oblasti Roadside, coz je klasicky sektor, ve kterem jsou nejznamejsi prasky. Nachazi se tady dosud nezopakovany boldr Monkey Wedding od Freda Nicola, o ktery se zatim neuspesne pokousi Paul Robinson.

S mistnakem si davame sraz na parkalu, odkud se do oblasti jde. Problem je, ze musime od kempu vyjet pomerne velky kopec do Pakhuis Pass – sedlo. Problemy s brouckem ale prichazeji uz na prasne ceste z kempu, kde odchazi nejaky kontakt. Po Michalove zasahu se ale auto opet rozjizdi a my dorazime za nasim vysmatym pruvodcem. Kuba je oblasti tak uchvacen, ze beha vsude okolo a jeho rec se sleva do neartikulovane zmeti vykriku. Nadseni jsme ale samozrejme vsichni. Nakonec zjistujeme, ze v oblasti toho pro nas zas tak moc neni a vratime se zde spis pozdeji, az se poradne rozlezeme. Libujeme se predevsim v 6Cckach, ktere zde jsou nadherne a pada taky prvni highball naseho zajezdu. Krasne vysoke technicke 6C davame vsichni tri. Po ceste zpet je uz slunce velmi nizko a na koho by v tuhle chvili nedolehlo kouzlo Rocklands , by byl opravdu barbar. Pri ceste zpet nastava mensi pozdvizeni, ale po chvili uz se Michal zarazuje do sveho pruhu.  Zvyk je zelezna kosile.

Dnes mame prvni rest. Rano jsme jeli do Clanwilliamu nakoupit. Maji tam uplne normalni klimatizovany SuperSpar, takze nasinec se citi jako doma. Zvlastnosti je, ze nakup vam bali do tasek cernosi [kdyz jsem to chtel udelat sam, jedna z nich nakup z tasek skoro vyhazela a naskladala ho tam znovu]. Vubec mame pocit, ze tady delaji same podradne prace, ale holt tak uz to tady asi chodi.  Vsichni jsou ale maximalne pohodovi, kazdy na nas mava, I kdyz to je mozna zpusobeno nasim extravagantnim vozem. Tak a to je pro dnesek vse. Doufam ze priste uz budu moci napsat neco o vykonech.

Den druhy

Tak za sebou mame prvni den v Rocklands. Predtim nez napiseme neco o lezeni ale popiseme cestu, protoze o zazitky nebyla nouze.
Cesta: Autem jedeme do Vidne, odkud v sedm rano leti letadlo. Tim se dostavame do Amstru, kde uz nas ceka poradny Boeing 777. Pred nami je deset tisic kilometru. Vsechno je skvele: nejnovejsi filmy, serialy, hry a hudba, az na to, ze po trech hodinach uz nas to nebavi. V letadle potkavame nake lezce z Rakouska, ktery tu byl v roce 2004 a vyklada nam neco o oblasti. Na otazku letusky zda chceme caj nebo kafe odpovidame obligatne pivo a uz to ubiha trochu lepe. Po deseti hodinach letu jsme v Kapskem meste. Noc stravena na letisti neni nic moc a proto uz se tesime az nas rano vyzvedne clovek z pujcovny. Kdyz nas do ni doveze mame smisene pocity: pro ty kdo to nevi, pujcujeme si volkswagen beetle rok vyroby 1977. Pani z pujcovny se nam omlouva za smrad a vysvetluje, ze pred chvili explodovala jedna baterie. Vysolime 2500 randu [cca 7000 kc] a jedeme smer Rocklands. Nacpani v broukovi se nemuzeme ubranit usmevu. Az uvidite fotky, pochopite proc. Mijime slumy v CPT a tahlou krajinou krajime kilometry. Nutno dodat, ze docela pomalu, protoze broucek zvladne hodinu jizdy a potom si musi odpocinout [nema chladic]. Ma jeste spoustu dalsioch zajimavosti, ale to je na delsi vypraveni. My se s nim docela szivame. Po delsi dobe dorazime do Clanwilliam, kde nakupujeme a odsud je to uz kousek do Rocklands.
Lezeni a priroda:
Krajina je tady opravdu nadherna, tahla udoli a vsude kolem se povaluji cervene skaly. Skoro z kazdeho mista je videt na kilometry daleko. Po ceste jsme potkali opice [mistni jim rikaji baboons], ktere pry zijou vsude. Hadi a podobna havet ted spi a I mistni nam rikal ze tu zadneho nevidel v zime. Dnes bylo teplo a na slunku se dalo lezt I bez tricka. Takze na rozlezani ted ideal, ale je mozne ze se ochladi. Je tady opravdu nadherne. Myslim ze fotky budou mluvit za vse.
Z toho co jsme dnes lezli, jsme pochopili, ze to je totalni ulet. Byli jsme sice jen v jedne oblasti z mnoha, ale stacilo nam to. Je tu vse na co si vzpomenete, od kolmacu s listami po nadherne strechy a boldry mivaji opravdu bizarni tvary. Myslim ze hlavne to atleticke lezeni nikde jinde nezazijeme. Lezeme s rakusakama z letadla a po case potkavame mistnaka, ktery nam ochotne dava pruvodce a ukazuje nam dalsi boldry. Upozornuje nas sice, ze nejsou moc pekne, ale my na to uzasle zirame. Rika, ze jsme toho jeste moc nevideli, tak to chape. Jinak dneska byl Kubuv den, vylezl krasne 7B Poison dwarf. Klasifikace se nam ale tady nezda, je to docela ustrelene. Obzvlast na konci dne vylezame dalsi 7B, kteremu bych dal tak 6C+. Po mesici nelezeni neni forma nic moc, ale myslim ze se to bude lepsit. Natrenovat tady je kde.

PS: davame to sem az dnes, protoze vcera nejel net. Zitra napisem dnesek :-]